Jméno známého
herce Václava Vydry je poslední dobou často skloňováno s pojmem týrání zvířat.
Jelikož se ochraně zvířat a jejich týrání věnujeme dlouhodobě, zjistili jsme si
o kauze co nejvíce informací a provedli jsme na místě kontrolu všech zvířat.
Na statku, který má pronajatý
Institut celostní péče o koně, o.p.s., kterého je pan Vydra v současnosti ředitelem, bylo
19 zvířat, různého stáří a plemene. Čtyři koně vlastní Václav Vydra, ostatní
jsou koně různých majitelů a jsou zde ustájeni.
Všichni koně volně chodili po
velkém areálu. K dispozici měli dostatečně prostorný volně přístupný zděný
přístřešek - stáj, seno a vodu ad libitum, minerální sůl, brouzdaliště
s vodou, krmný box.
Mezi koňmi pracovala
ošetřovatelka, která zrovna uklízela čerstvé kobylince. Někteří koně odpočívali
na slunci, někteří volně chodili, většina stála u sena a krmila se. Seno bylo
čisté, zelené, bezprašné. Část podlahy přístřešku byla pokrytá gumovou
dlažbou pro pohodlnější ležení. Uprostřed byla dvě ohraničená místa se slámou
na vykonávání potřeb.
Všichni koně měli na krku obojek
s čipem, který jim „dávkuje“ krmivo
(oves a minerální přísady) v krmném boxu, kam si zvířata samovolně
chodila. Cestičky po areálu byly zpevněny a upraveny tak, aby koním umožňovaly
chodit po různém povrchu. Okolo oplocené velké pastviny pro sezónní pastvu.
Zvířata
neprojevovala žádné chování vyjadřující nepohodu. Stereotypní chování, které
často vídáváme při boxovém ustájení, se nevyskytovalo. Všichni koně byli
v dobrém výživovém stavu, včetně nejstarší třiadvacetileté kobyly. Zvířata
byla velmi kontaktní, neagresivní. Při naší návštěvě spolu zrovna několik koní
dovádělo a stavělo se proti sobě na zadní nohy. Jeden 17letý valach jménem Pharlap byl slepý na jedno oko (dle
informací následek měsíční slepoty před mnoha lety) a měl zraněnou pravou zadní
nohu, které viditelně ulevoval. Ostatní zvířata nekulhala. V době naší návštěvy
nebyl na statku žádný kůň v akutní léčbě.
Kopyta koní jsme zkontrolovali a
neshledali jsme zanedbání péče o ně, ani přílišné strouhání.
Strouhání
kopyt: Václav Vydra dle informací dokumentuje kopyta svých koní před a po
strouhání. Doporučujeme podrobit celostní ošetřování kopyt koní odbornému
zkoumání a využít zároveň podklady z dlouholeté praxe. Jistě by to mnohé
napovědělo a bylo by možné stanovit závěr, zda se hodí toto ošetřování kopyt
pro všechny koně, zda pomáhá nemocným koním apod. Po takovém stanovisku lze vyvodit
další závěry. Jelikož postrádáme odborné vzdělání v podkovářství nemůžeme
metodu hodnotit z odborného hlediska, ovšem jako dlouholetí ochránci
zvířat a chovatelé koní konstatujeme, že zvířata chovaná na farmě Malčany
nejsou týraná.
Přikláníme se
k názoru, že kopyta ovlivňují celkový stav zvířete, stejně jako noha
člověka. Také tvrdíme, že koně z hlediska etologického potřebují nutně
kontakt s tvorem stejného druhu, pravidelný každodenní volný pohyb venku
(nejlépe s možností pastvy). Vazné ustájení, ustájení v boxu bez
možnosti výběhu považujeme vzhledem k přirozeným potřebám zvířete za velmi
nevhodné a porušující některé body zákona na ochranu zvířat proti týrání. O to
více to platí při jejich využívání v cirkusech, při celodenním tahání
kočáru po ulicích, či při extrémním přetěžování koně jízdou.
Běžná praxe bývá
taková, že nemocný či starý kůň je v lepším případě prodán na rekreační
využití, v horším na jatka, aby uvolnil místo mladšímu využitelnějšímu zvířeti.
Toto jednání je nehumánní a neetické. Člověk, nechávající dožít svého koně, na
kterém se již nedá jezdit, bývá někdy mylně napadán za týrání, jelikož na
starého a často i nemocného koně není tak hezký pohled.
Reportéři ČT
na podnět redaktorek Equichannelu[1] odvysílali
reportáž o koních Václava Vydry, která byla převážně negativní, narozdíl od toho,
co jsme jako ochránci zvířat zjistili osobní kontrolou my či Státní veterinární
správa.
Navíc je metoda v řadě zemí světa nelegální. "Tato metoda je v
řadě států zakázána. A právě si myslím, že protože paní Strasserová už nemá
šanci, kde ji prosadit, a u nás bohužel tahle legislativa to zatím umožňuje,
tak se snaží aplikovat ji v Česku, ale my musíme udělat nápravu, to je naše
povinnost," smutně konstatuje veterinář a prezident Asociace svazů
chovatelů koní Jaroslav Dražan.
Zjišťovali jsme, kde je tato
metoda strouhání nelegální, jak řekl pan Jaroslav Dražan, ale musíme
konstatovat, že jsme žádnou takovou zemi nenalezli[2]. Za
to jsme narazili např. na toto[3]:
Většina koní chovaných
v Česku ale místo na porážce končí v kafilérii.„To je škoda. Za koně poslaného
na jatka dostane chovatel 12, nebo 14 tisíc korun,“ říká Jaroslav Dražan
a dále:
Jaroslav Dražan je přesvědčen, že by zdejším chovatelům koní ekonomicky velmi pomohlo, kdyby mohli hříbata, která mají buď genetické, nebo jiné vady, vykrmit na dotovaných loukách a poslat na jatka.
a dále:
Jaroslav Dražan je přesvědčen, že by zdejším chovatelům koní ekonomicky velmi pomohlo, kdyby mohli hříbata, která mají buď genetické, nebo jiné vady, vykrmit na dotovaných loukách a poslat na jatka.
Tedy v tomto případě nepovažujeme
pana Jaroslava Dražana za objektivního člověka, který by měl vynášet soudy nad
týráním zvířat, spíše je naše povinnost říct - považujeme za ostudu, že je
prezidentem Asociace svazu chovatelů koní.
Zákon na
ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb.: Novela zákona na ochranu zvířat
proti týrání nově stanovuje – údajně na základě diskuzí s odbornou veřejností –
že podkovářské úkony a úprava kopyt, pokud nebudou prováděny osobou odborně způsobilou,
jsou považovány za týrání zvířete. Podle důvodové zprávy mohou takovéto neodborné
a laicky provedené úkony zvířeti způsobit trvalé poranění a poškození, které
pak má za následek bolest a utrpení zvířete. Tento stav je z hlediska ochrany
zvířat nepřijatelný.
Od letošního roku se tedy každý
chovatel, který jen lehce obrousí naštípnuté kopyto svému koni než přijede
podkovář dopouští týrání zvířat. O nesmyslnosti této právní úpravy vypovídá to,
že se bude v brzké době opět měnit.
Je zajímavé,
jak moc leží na srdci předkladatelům osud koňských kopyt, když tento zákon mimo
jiné povoluje například kastraci selat bez umrtvení, amputaci ocásků,
odstraňování rohů u krav, zkracování zobáků u drůbeže, to vše při plném vědomí
zvířete. Tedy evidentní týrání zvířat, byť je prováděno osobou odborně
způsobilou. Povoluje chovy nosných slepic namačkaných v malých klecích,
chov prasnic v porodních klecích, prokazatelné týrání kožešinových zvířat
a další technologie, které dle našeho zákona prý nejsou týráním, ačkoliv
zvířatům viditelně způsobují soustavné utrpení. Připomínáme, že i na tyto chovy
– v některých zemích dokonce zakázané - dostávají chovatelé dotace ze
státního rozpočtu. Ochránci zvířat jsou se svými stížnostmi a požadavky na
zlepšení odmítáni. Na druhou stranu zde velmi rychle vznikne novela zakazující
jakkoliv upravit svému koni kopyto, protože se jedná o týrání. Překvapuje nás rychlost
s jakou se tato část dostala do zákona, když léta bojujeme o každý maličký
posun ve welfare zvířat v konvenčních chovech.
Závěr: Zvířata na farmě Václava
Vydry nejsou týraná, nedochází zde k porušování zákona na ochranu zvířat.
Životní podmínky zde chovaných koní jsou nadprůměrné a přirozené. Přikláníme se
k tvrzení mluvčího SVS, že je vhodné, aby se celostní ošetřování kopyt,
které vyučuje mimo jiné také Dr. Strasser více prozkoumalo a bylo přijato
jednoznačné stanovisko.
Kvůli velkému pohoršení a diskuzím
kvůli jiné metodě strouhání se dostalo do pozadí to, co je pro koně a současné
jezdectví nejdůležitější. Přirozený chov a přirozená komunikace s koňmi. A
to považujeme za obrovskou chybu, jelikož jsme toho názoru, že tímto správným
směrem by se celé jezdectví mělo ubírat.
O autorech:
Ing. Eva Linhartová
Absolventka SZeŠ, dále ČZUv Praze,
navštěvovala také kurz SOU Velká Chuchle. Zkušenosti s koňmi sbírala již
od dětství a několik let pracovala s koňmi na stážích ve Švýcarsku a
Německu. Ochranou zvířat a propagací vegetariánství se intenzivně zabývá druhé
desetiletí.
Je majitelkou dvou koní a napsala
také knihu pro děti Andělé zvířat aneb život jednoho koně.
JUDr. Jan Šťastný
Je právník, věnuje se mj. ochraně
a právům zvířat a přednáší na toto téma v ČR i v zahraničí. Také se
specializuje na veganské stravování a historii vegetariánství.
[2] V některých zemích
však jsou některé úkony, včetně určitých způsobů úpravy kopyt, oprávněni
provádět pouze certifikovaní veterináři nebo jiné profese.
S koňmi je dobře zacházeno, lidi by se měli starat sami o sebe nebo o jiné "případy" které to opravdu potřebují :)
OdpovědětVymazatPlně sophlasim. je spousta horších případů. Jaké týrání že majšrámy popravdě když je více koní vždycky se něco stane. A že na těch fotečkách zrovna necválaj po zelené louce po kolena v trávě to taky neni tak hrozné ne. Dá se mít i koníky janak. Známí měl koníky v centru Prahy a můžu vám říct přesto že neměly obrovské víběhy měly se fajně .
OdpovědětVymazatDoufam, ze si toto stanovisko prectou hlavne redaktorky Equichannelu v cele s MVDr.Jajou a vsichni ti kdou MVDr.Strasser tak odsuzuji aniz by meli dostatecne vzdelani a prakticke zkusenosti na to, aby ji mohli soudit, ale laikum se to tezko vysvetluje, oni nevi, ze nevi.
OdpovědětVymazat