pátek 12. dubna 2013

STANOVISKO OCHRÁNCŮ ZVÍŘAT K TÝRÁNÍ KONÍ VÁCLAVA VYDRY

Jméno známého herce Václava Vydry je poslední dobou často skloňováno s pojmem týrání zvířat. Jelikož se ochraně zvířat a jejich týrání věnujeme dlouhodobě, zjistili jsme si o kauze co nejvíce informací a provedli jsme na místě kontrolu všech zvířat.
Na statku, který má pronajatý Institut celostní péče o koně, o.p.s., kterého je  pan Vydra v současnosti ředitelem, bylo 19 zvířat, různého stáří a plemene. Čtyři koně vlastní Václav Vydra, ostatní jsou koně různých majitelů a jsou zde ustájeni.
Všichni koně volně chodili po velkém areálu. K dispozici měli dostatečně prostorný volně přístupný zděný přístřešek - stáj, seno a vodu ad libitum, minerální sůl, brouzdaliště s vodou, krmný box.
Mezi koňmi pracovala ošetřovatelka, která zrovna uklízela čerstvé kobylince. Někteří koně odpočívali na slunci, někteří volně chodili, většina stála u sena a krmila se. Seno bylo čisté, zelené, bezprašné. Část podlahy přístřešku byla pokrytá gumovou dlažbou pro pohodlnější ležení. Uprostřed byla dvě ohraničená místa se slámou na vykonávání potřeb.
Všichni koně měli na krku obojek s čipem, který jim „dávkuje“  krmivo (oves a minerální přísady) v krmném boxu, kam si zvířata samovolně chodila. Cestičky po areálu byly zpevněny a upraveny tak, aby koním umožňovaly chodit po různém povrchu. Okolo oplocené velké pastviny pro sezónní pastvu.

Zvířata neprojevovala žádné chování vyjadřující nepohodu. Stereotypní chování, které často vídáváme při boxovém ustájení, se nevyskytovalo. Všichni koně byli v dobrém výživovém stavu, včetně nejstarší třiadvacetileté kobyly. Zvířata byla velmi kontaktní, neagresivní. Při naší návštěvě spolu zrovna několik koní dovádělo a stavělo se proti sobě na zadní nohy. Jeden 17letý valach  jménem Pharlap byl slepý na jedno oko (dle informací následek měsíční slepoty před mnoha lety) a měl zraněnou pravou zadní nohu, které viditelně ulevoval. Ostatní zvířata nekulhala. V době naší návštěvy nebyl na statku žádný kůň v akutní léčbě.
Kopyta koní jsme zkontrolovali a neshledali jsme zanedbání péče o ně, ani přílišné strouhání.

Strouhání kopyt: Václav Vydra dle informací dokumentuje kopyta svých koní před a po strouhání. Doporučujeme podrobit celostní ošetřování kopyt koní odbornému zkoumání a využít zároveň podklady z dlouholeté praxe. Jistě by to mnohé napovědělo a bylo by možné stanovit závěr, zda se hodí toto ošetřování kopyt pro všechny koně, zda pomáhá nemocným koním apod. Po takovém stanovisku lze vyvodit další závěry. Jelikož postrádáme odborné vzdělání v podkovářství nemůžeme metodu hodnotit z odborného hlediska, ovšem jako dlouholetí ochránci zvířat a chovatelé koní konstatujeme, že zvířata chovaná na farmě Malčany nejsou týraná.

Přikláníme se k názoru, že kopyta ovlivňují celkový stav zvířete, stejně jako noha člověka. Také tvrdíme, že koně z hlediska etologického potřebují nutně kontakt s tvorem stejného druhu, pravidelný každodenní volný pohyb venku (nejlépe s možností pastvy). Vazné ustájení, ustájení v boxu bez možnosti výběhu považujeme vzhledem k přirozeným potřebám zvířete za velmi nevhodné a porušující některé body zákona na ochranu zvířat proti týrání. O to více to platí při jejich využívání v cirkusech, při celodenním tahání kočáru po ulicích, či při extrémním přetěžování koně jízdou. 
Běžná praxe bývá taková, že nemocný či starý kůň je v lepším případě prodán na rekreační využití, v horším na jatka, aby uvolnil místo mladšímu využitelnějšímu zvířeti. Toto jednání je nehumánní a neetické. Člověk, nechávající dožít svého koně, na kterém se již nedá jezdit, bývá někdy mylně napadán za týrání, jelikož na starého a často i nemocného koně není tak hezký pohled.

Reportéři ČT na podnět redaktorek Equichannelu[1] odvysílali reportáž o koních Václava Vydry, která byla převážně negativní, narozdíl od toho, co jsme jako ochránci zvířat zjistili osobní kontrolou my či Státní veterinární správa.


Navíc je metoda v řadě zemí světa nelegální. "Tato metoda je v řadě států zakázána. A právě si myslím, že protože paní Strasserová už nemá šanci, kde ji prosadit, a u nás bohužel tahle legislativa to zatím umožňuje, tak se snaží aplikovat ji v Česku, ale my musíme udělat nápravu, to je naše povinnost," smutně konstatuje veterinář a prezident Asociace svazů chovatelů koní Jaroslav Dražan.

Zjišťovali jsme, kde je tato metoda strouhání nelegální, jak řekl pan Jaroslav Dražan, ale musíme konstatovat, že jsme žádnou takovou zemi nenalezli[2]. Za to jsme narazili např. na toto[3]:
Většina koní chovaných v Česku ale místo na porážce končí v kafilérii.„To je škoda. Za koně poslaného na jatka dostane chovatel 12, nebo 14 tisíc korun,“ říká Jaroslav Dražan
a dále:
Jaroslav Dražan je přesvědčen, že by zdejším chovatelům koní ekonomicky velmi pomohlo, kdyby mohli hříbata, která mají buď genetické, nebo jiné vady, vykrmit na dotovaných loukách a poslat na jatka.
Tedy v tomto případě nepovažujeme pana Jaroslava Dražana za objektivního člověka, který by měl vynášet soudy nad týráním zvířat, spíše je naše povinnost říct - považujeme za ostudu, že je prezidentem Asociace svazu chovatelů koní.

Zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb.: Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání nově stanovuje – údajně na základě diskuzí s odbornou veřejností – že podkovářské úkony a úprava kopyt, pokud nebudou prováděny osobou odborně způsobilou, jsou považovány za týrání zvířete. Podle důvodové zprávy mohou takovéto neodborné a laicky provedené úkony zvířeti způsobit trvalé poranění a poškození, které pak má za následek bolest a utrpení zvířete. Tento stav je z hlediska ochrany zvířat nepřijatelný.
Od letošního roku se tedy každý chovatel, který jen lehce obrousí naštípnuté kopyto svému koni než přijede podkovář dopouští týrání zvířat. O nesmyslnosti této právní úpravy vypovídá to, že se bude v brzké době opět měnit.
Je zajímavé, jak moc leží na srdci předkladatelům osud koňských kopyt, když tento zákon mimo jiné povoluje například kastraci selat bez umrtvení, amputaci ocásků, odstraňování rohů u krav, zkracování zobáků u drůbeže, to vše při plném vědomí zvířete. Tedy evidentní týrání zvířat, byť je prováděno osobou odborně způsobilou. Povoluje chovy nosných slepic namačkaných v malých klecích, chov prasnic v porodních klecích, prokazatelné týrání kožešinových zvířat a další technologie, které dle našeho zákona prý nejsou týráním, ačkoliv zvířatům viditelně způsobují soustavné utrpení. Připomínáme, že i na tyto chovy – v některých zemích dokonce zakázané - dostávají chovatelé dotace ze státního rozpočtu. Ochránci zvířat jsou se svými stížnostmi a požadavky na zlepšení odmítáni. Na druhou stranu zde velmi rychle vznikne novela zakazující jakkoliv upravit svému koni kopyto, protože se jedná o týrání. Překvapuje nás rychlost s jakou se tato část dostala do zákona, když léta bojujeme o každý maličký posun ve welfare zvířat v konvenčních chovech.

Závěr: Zvířata na farmě Václava Vydry nejsou týraná, nedochází zde k porušování zákona na ochranu zvířat. Životní podmínky zde chovaných koní jsou nadprůměrné a přirozené. Přikláníme se k tvrzení mluvčího SVS, že je vhodné, aby se celostní ošetřování kopyt, které vyučuje mimo jiné také Dr. Strasser více prozkoumalo a bylo přijato jednoznačné stanovisko. 

Kvůli velkému pohoršení a diskuzím kvůli jiné metodě strouhání se dostalo do pozadí to, co je pro koně a současné jezdectví nejdůležitější. Přirozený chov a přirozená komunikace s koňmi. A to považujeme za obrovskou chybu, jelikož jsme toho názoru, že tímto správným směrem by se celé jezdectví mělo ubírat.

O autorech:
Ing. Eva Linhartová
Absolventka SZeŠ, dále ČZUv Praze, navštěvovala také kurz SOU Velká Chuchle. Zkušenosti s koňmi sbírala již od dětství a několik let pracovala s koňmi na stážích ve Švýcarsku a Německu. Ochranou zvířat a propagací vegetariánství se intenzivně zabývá druhé desetiletí.
Je majitelkou dvou koní a napsala také knihu pro děti Andělé zvířat aneb život jednoho koně.

JUDr. Jan Šťastný
Je právník, věnuje se mj. ochraně a právům zvířat a přednáší na toto téma v ČR i v zahraničí. Také se specializuje na veganské stravování a historii vegetariánství.



[2] V některých zemích však jsou některé úkony, včetně určitých způsobů úpravy kopyt, oprávněni provádět pouze certifikovaní veterináři nebo jiné profese.
[3] Čeští koně zpravidla na talířích nekončí, Ekonom, 21.2. 2013








3 komentáře:

  1. S koňmi je dobře zacházeno, lidi by se měli starat sami o sebe nebo o jiné "případy" které to opravdu potřebují :)

    OdpovědětVymazat
  2. Plně sophlasim. je spousta horších případů. Jaké týrání že majšrámy popravdě když je více koní vždycky se něco stane. A že na těch fotečkách zrovna necválaj po zelené louce po kolena v trávě to taky neni tak hrozné ne. Dá se mít i koníky janak. Známí měl koníky v centru Prahy a můžu vám říct přesto že neměly obrovské víběhy měly se fajně .

    OdpovědětVymazat
  3. Doufam, ze si toto stanovisko prectou hlavne redaktorky Equichannelu v cele s MVDr.Jajou a vsichni ti kdou MVDr.Strasser tak odsuzuji aniz by meli dostatecne vzdelani a prakticke zkusenosti na to, aby ji mohli soudit, ale laikum se to tezko vysvetluje, oni nevi, ze nevi.

    OdpovědětVymazat