Uvádím původní znění e-mailu, který jsem obdržela. Je třeba mít stále na
mysli, že úmyslné týrání zvířat před porážkou je pravidlem a děje se téměř na
všech jatkách a ne pouze výjimečné, jak se nám snaží masný průmysl namluvit!
"Dobrý den,
já bych chtěl, aby bylo uvedeno kde se to děje a klidně ponesu následky za
vše, co vypovím! Šel bych tam a klidně na dotyčné zaměstnance ukázal prstem!
Jednalo se o sanitní porážku, díky Bohu, byly jatka zrušena v roce
2000 v době, než jsem nastoupil na učiliště.
V době mé praxe, tudíž v roce 2000-2003 jsem zažil úmyslné kopání
a ponižování zvířat, která šla na nucenou porážku. Zvířata, která již byla zesláblá
tím, že měla zranění, popř. byla nemocná. Tím, že byla nemocná či zraněná, se
nemohla dostatečně hýbat, proto je poháněli kopáním do břicha a do zadku. Pokud
se zvíře bránilo „schytalo to“ mnohem víc, dokonce byl případ, kdy
neomráčenou a nevykrvenou prasnici uvázali za nohu a zaživa ji ponořili do
pařící nádoby. To jen za to, že když se ji nechtělo na její cestu smrti, otřela
se o řezníka, kterému při tom spadla čepice.
Nebylo slitování ani nad koněm, kterého přivezli z dostihových závodů.
Jelikož si zlomil nohu, byl pro své pány necenný a musel být poražen. Byl tedy
uvázán za nohu a řetězem, který navíjel naviják, byl z auta vyvlečen až na
místo porážky. To, že se cestou různě otáčel a dřel svým tělem o všechny ostré
hrany v autě, nikoho nezajímalo. Však šel porazit, proč by s ním měl
mít někdo slitování!
Všechny vnitřnosti se vyhazovaly ven do přistaveného kontejneru. Jednoho
dne, do kontejneru vyskočila hladová kočka, kterou přilákala „vůně“ tohoto
zvířecího odpadu. Kočka byla za „trest“ umlácena lopatou. Nezapomenu nikdy na
její výraz v očích, když umírala. Je mi hrozně, jen na to pomyslím.
Bylo toho mnohem víc, na tyto nejzásadnější si vzpomínám. Nedokážu si ani
představit, jaké to muselo být, když tam byla kdysi standardní porážka zvířat.
V tom počtu, který musel masný průmysl vykazovat, se určitě nehledělo na
správné porážení zvířat."
